Archiv rubriky: Ubuntu

Netplan a nastavení IP podle MAC adresy

Napsat komentář

Už se vám také stalo, že serveru na Ubuntu 18.04 nastavíte IP adresu přes netplan a po restartu se síťové karty jmenují jinak, a tak se IP správně nenastaví?

Dříve se to dalo řešit pomocí nastavení /etc/udev/rules.d/70-persistent-net.rules. Z nějakého důvodu mi to ale v mém případě nefungovalo. Nefungovalo ani nastavení net.ifnames=0 biosdevname=0 do GRUB_CMDLINE_LINUX, systém pak nechtěl bootovat. Co dál?

Naštěstí se to dá vyřešit i pomocí netplan. Místo využití jména síťovky použijeme její MAC adresu:

network:
  version: 2
  ethernets:
    wan:
      match:
        macaddress: 00:XX:XX:XX:XX:XX
      set-name: wan
      dhcp4: no
      addresses: [192.168.1.100/24]
      gateway4: 192.168.1.1
      nameservers:
        addresses: [1.1.1.1,1.0.0.1]

Dříve mě výměna klasického nastavení sítě přes /etc/network/interfaces za netplan vadila. Dnes jej však shledávám užitečným nástrojem, ve kterém se dá snadno nastavit spousta věcí. Doporučuji si jeho kompletní nastavení prostudovat.

Dodatek

Narazil jsem na chybu, která se projeví právě při přejmenování ethernetového rozhraní přes netplan. Chyba je více zdokumentována zde. Dá se obejít tak, že se rozhraní pojmenuje pomocí systemd. Vytvoříme soubor např. /etc/systemd/network/10-wan.link s obsahem:

[Match]
MACAddress=00:XX:XX:XX:XX:XX

[Link]
Name=wan

Systém pak aktualizujeme příkazem update-initramfs -u. V netplan pak není potřeba rozhraní přejmenovávat a jen mu nastavíme IP adresu.

Jak spustit dvě instance Redis v Ubuntu 16

Napsat komentář

Po přechodu Ubuntu na SystemD je práce se službami trochu složitější a návod pro SystemD jsem nikde nenašel. V tomto návodu si pro přehlednost přejmenujeme původní instanci Redisu s příponou dle jejího portu a přidáme druhou instanci s inkrementovaným portem.

Nejprve Redis odebere ze spuštění, aby nám nikde nestrašil. Redis dále poběží, instance budeme prohazovat až později.

$ systemctl disable redis-server.service
$ update-rc.d redis-server remove

Nyní nakopírujeme systemd definice našich nových instancí.

$ cd /etc/systemd/system
$ cp /lib/systemd/system/redis-server.service redis-server-6379.service
$ cp /lib/systemd/system/redis-server.service redis-server-6380.service

V definicích upravíme cesty ke konfiguraci a PID file a odebereme Alias.

[Service]
ExecStart=/usr/bin/redis-server /etc/redis/redis-6379.conf
PIDFile=/var/run/redis/redis-server-6379.pid

Nakopírujeme také konfiguraci Redisu.

$ cd /etc/redis
$ cp redis.conf redis-6379.conf
$ cp redis.conf redis-6380.conf
$ chown redis:redis redis-*.conf

Upravíme konfiguraci.

port 6379
dir /var/lib/redis/6379
pidfile /var/run/redis/redis-server-6379.pid
logfile /var/log/redis/redis-server-6379.log

Vytvoříme datové složky.

$ mkdir /var/lib/redis/6379
$ mkdir /var/lib/redis/6380
$ chown redis:redis /var/lib/redis/63*

Provedeme reload systemd a prohodíme instance.

$ systemctl daemon-reload
$ systemctl stop redis-server.service
$ mv /var/lib/redis/*.* /var/lib/redis/6379/
$ systemctl start redis-server-6379.service

Běží Redis?

$ redis-cli -p 6379 info server | egrep "process_id|tcp_port|config_file"

Přidáme novou instanci po spuštění systému a původní zakážeme spustit. To nám zabrání, aby se původní instance s nově pojmenovanou bila o port.

$ systemctl enable redis-server-6379.service
$ systemctl mask redis-server.service

Spustíme a povolíme druhou isntanci.

$ systemctl enable redis-server-6380.service
$ systemctl start redis-server-6380.service

Běží druhá instance?

$ redis-cli -p 6380 info server | egrep "process_id|tcp_port|config_file"

Ještě si porty v systému pojmenujeme pro lepší přehled v Netstat.

$ echo "redis1  6379/tcp" >> /etc/services 
$ echo "redis2  6380/tcp" >> /etc/services
$ netstat -l | grep redis

Jak vytvořit Ubuntu image pro SmartOS

Napsat komentář

Po nějaké době vás přestane bavit instalovat všechny nové VPS z ISO image. Nastal čas vytvořit si image pro imgadm. Jak na to?

Vytvoříme si prázdný VPS:

$ vmadm create <<EOF
{
	"alias": "ubuntu-14-04-3",
	"brand": "kvm",
	"autoboot": false,
	"vnc_port": 12300,
	"vcpus": 1,
	"ram": 1024,
	"cpu_cap": 100,
	"cpu_shares": 100,
	"zfs_io_priority": 100,
	"max_lwps": 2000,
	"quota": 10,
	"disks": [
		{
			"boot": true,
			"model": "virtio",
			"size": 10240

		}

	],
	"resolvers": ["8.8.8.8", "8.8.4.4"],
	"nics": [
		{
			"nic_tag": "admin",
			"model": "virtio",
			"ip": "x.x.x.x",
			"netmask": "255.255.255.0",
			"gateway": "y.y.y.y",
			"primary": true
		}
	]

}
EOF
Successfully created VM e736e906-5cca-49e8-a0e0-7a3367ee6841

Stáhneme instalační ISO a nabootujeme z něj VPS:

$ cd /zones/e736e906-5cca-49e8-a0e0-7a3367ee6841/root
$ wget -q http://releases.ubuntu.com/trusty/ubuntu-14.04.2-server-amd64.iso
$ vmadm boot e736e906-5cca-49e8-a0e0-7a3367ee6841 order=cd,once=d cdrom=/ubuntu-14.04.3-server-amd64.iso,ide
Successfully started VM e736e906-5cca-49e8-a0e0-7a3367ee6841

Získáme info o VNC a připojíme se na něj:

$ vmadm info e736e906-5cca-49e8-a0e0-7a3367ee6841 vnc

Nyní nainstalujeme Ubuntu (nebo jiný OS) jak jsme zvyklí. U ubuntu ještě doporučuji pomocí F4 zvolit volbu „Install a minimal virtual machine“.

Po instalaci uděláme aktualizaci systému a reboot:

$ sudo su
$ aptitude update
$ aptitude dist-upgrade
$ reboot

Po rebootu odstraníme staré kernely:

$ sudo su
$ dpkg -l|grep linux
ii  libselinux1:amd64               2.2.2-1ubuntu0.1                 amd64        SELinux runtime shared libraries
ii  linux-headers-3.19.0-25         3.19.0-25.26~14.04.1             all          Header files related to Linux kernel version 3.19.0
ii  linux-headers-3.19.0-25-generic 3.19.0-25.26~14.04.1             amd64        Linux kernel headers for version 3.19.0 on 64 bit x86 SMP
ii  linux-headers-3.19.0-26         3.19.0-26.28~14.04.1             all          Header files related to Linux kernel version 3.19.0
ii  linux-headers-3.19.0-26-generic 3.19.0-26.28~14.04.1             amd64        Linux kernel headers for version 3.19.0 on 64 bit x86 SMP
ii  linux-headers-generic-lts-vivid 3.19.0.26.13                     amd64        Generic Linux kernel headers
ii  linux-headers-virtual-lts-vivid 3.19.0.26.13                     amd64        Transitional package.
ii  linux-image-3.19.0-25-generic   3.19.0-25.26~14.04.1             amd64        Linux kernel image for version 3.19.0 on 64 bit x86 SMP
ii  linux-image-3.19.0-26-generic   3.19.0-26.28~14.04.1             amd64        Linux kernel image for version 3.19.0 on 64 bit x86 SMP
ii  linux-image-virtual-lts-vivid   3.19.0.26.13                     amd64        This package will always depend on the latest minimal generic kernel image.
ii  linux-virtual-lts-vivid         3.19.0.26.13                     amd64        Minimal Generic Linux kernel and headers
ii  util-linux                      2.20.1-5.1ubuntu20.6             amd64        Miscellaneous system utilities
$ aptitude purge linux-headers-3.19.0-25 linux-headers-3.19.0-25-generic linux-image-3.19.0-25-generic

Volitelně také můžeme vyhodit hlavičkové soubory, které ve většině případů nejsou potřeba, ale aktualizují se zbytečně s každým kernelem:

$ aptitude purge linux-headers-3.19.0-26 linux-headers-3.19.0-26-generic linux-headers-generic-lts-vivid linux-headers-virtual-lts-vivid linux-image-virtual-lts-vivid linux-virtual-lts-vivid

Můžeme doinstalovat nějaké balíky. Rozhodně ale nesmíme vynechat balík acpid:

$ aptitude install acpid arping htop mc

Některé přebytečné balíky se hodí vyhodit:

$ aptitude purge usbutils pppoeconf pppconfig ppp popularity-contest pciutils ntfs-3g laptop-detect apparmor libapparmor-perl

Dále nainstalujeme sdc-vmtools:

$ cd /usr/src
$ wget https://github.com/joyent/sdc-vmtools/archive/master.zip
$ aptitude install unzip
$ unzip master.zip
$ cd sdc-vmtools-master/src/linux
$ ./install-tools.sh -y
$ cd /usr/src
$ rm -r sdc-vmtools-master/ master.zip

Přihlásíme se přes VNC a ostraníme uživatele, kterého jsme vytvořili při instalaci systému:

$ sudo su
$ passwd
# Relogin jako root
$ userdel user
$ rm -r /home/user

Připravíme VPS na vypnutí:

$ /lib/smartdc/prepare-image

Rootovi můžeme nyní odebrat heslo:

$ passwd -d root

Shodíme VPS a vratíme se do SmartOS:

poweroff

Vytvoříme z VPS image:

$ zfs create zones/images
$ zfs snapshot `vmadm get e736e906-5cca-49e8-a0e0-7a3367ee6841|json disks.0.zfs_filesystem`@final
$ zfs send `vmadm get e736e906-5cca-49e8-a0e0-7a3367ee6841|json disks.0.zfs_filesystem`@final | bzip2 --best > /zones/images/ubuntu-14.04.3-server-amd64.zvol.bz2

A VPS smažeme:

$ vmadm destroy e736e906-5cca-49e8-a0e0-7a3367ee6841
Successfully deleted VM e736e906-5cca-49e8-a0e0-7a3367ee6841

Pro image potřebujeme vytvořit dsmanifest:

cd /zones/images
cat > ubuntu-14.04.3-server-amd64.dsmanifest <<EOF
{
	"uuid": "`uuid`",
	"creator_name": "organizace",
	"creator_uuid": "ef16d6fc-51a7-11e5-8793-67c0a6dc6ee3",
	"vendor_uuid": "ef16d6fc-51a7-11e5-8793-67c0a6dc6ee3",
	"name": "ubuntu64",
	"version": "14.04.3",
	"urn": "sdc:organizace:ubuntu64:14.04.3",
	"type": "zvol",
	"os": "linux",
	"description": "Ubuntu 14.04.3 LTS Server x86-64 VM image",
	"created_at": "2015-09-02T21:14:00Z",
	"updated_at": "2015-09-02T21:14:00Z",
	"files": [
		{
			"path": "ubuntu-14.04.3-server-amd64.zvol.bz2",
			"sha1": "`shasum ubuntu-14.04.3-server-amd64.zvol.bz2|awk '{print $1}'`",
			"size": `ls -l ubuntu-14.04.3-server-amd64.zvol.bz2|awk '{print $5}'`
		}
	],
	"image_size": "10240",
	"requirements": {
		"networks": [
			{
				"name": "net0",
				"description": "public"
			}
		],
		"ssh_key": true
	},
	"platform_type": "smartos",
	"cloud_name": "sdc",
	"cpu_type": "host",
	"disk_driver": "virtio",
	"nic_driver": "virtio",
	"generate_passwords": "true",
	"users": [
		{"name": "root"}
	]
}
EOF

UUID pro creator_uuid a vendor_uuid si můžete vygenerovat příkazem uuid.

Máme image a dsmanifest, teď image můžeme nainstalovat:

imgadm install -m ubuntu-14.04.3-server-amd64.dsmanifest -f ubuntu-14.04.3-server-amd64.zvol.bz2

A teď z image konečně vytvoříme VPS:



Nemá smysl dávat disku větší size, než je size image. Disk se stejně vytvoří podle image. Prozatím to řeším pomocí GParted. Jakmile budu vědět, jak to zautomatizovat, napíšu o tom další článek. Nebo můžete někdo poradit v diskuzi pod článkem 🙂


Dodatek: dá se to řešit takto:


# V global zóně
$ zfs set volsize=54G zones/7dc89552-48fd-4fb7-9dfa-470ee47502b3-disk0
# Ve VPS
$ fdisk /dev/vda

Command (m for help): d
Selected partition 1

Command (m for help): n
Partition type:
   p   primary (0 primary, 0 extended, 4 free)
   e   extended
Select (default p): p
Partition number (1-4, default 1):
Using default value 1
First sector (2048-113246207, default 2048):
Using default value 2048
Last sector, +sectors or +size{K,M,G} (2048-113246207, default 113246207):
Using default value 113246207

# Reboot
$ resize2fs /dev/vda1
# Reboot


					

		
		
	


	

				

			
						

				Přidávání PPA na Ubuntu 14.04
			

										

					Napsat komentář				

					


				

			
Pokud nemůžete na Ubuntu 14.04 najít příkaz add-apt-repository a nepomůže v tom ani instalace balíčku python3-software-properties (ve starší verzi Ubuntu python-software-properties), vězte že ve verzi 14.04 je tento příkaz v jiném balíku. Je potřeba nainstalovat balík software-properties-common.

					

		
		
	


	

	

				

			
						

				Jak přejmenovat soubor, aby tak po upgradu balíčku zůstal
			

										

					Napsat komentář				

					


				

			
Asi už vás někdy napadlo nějaký nešikovný název programu v linuxu přejmenovat. To ale obvykle přináší jeden malý problém. Je potřeba to udělat po každém upgradu onoho programu. Distribuce založené na Debianu (tedy i Ubuntu) na to mají naštěstí fígl. Program dpkg-divert vám dovolí přejmenovat nebo nalinkovat soubor jinam a ten bude po upgradu balíku takto udržován.


Příkaz pak vypadá např. takto:


dpkg-divert --local --divert /usr/bin/ack --rename --add /usr/bin/ack-grep



    

  • Parametr –local zajistí, že přejmenování zůstane pro všechny verze balíčku
    • 

  • Parametr –divert říká, jak se bude program jmenovat
    • 

  • Parametr –rename zajistí přejmenování místo nalinkování souboru
    • 

  • Parametr –add říká, který soubor vlastně přejmenováváme
    •